Představte si sklepní neb suterénní místnost, kterou si pamatujete z dětství. V duchu otevřete dveře, sestupte po schodech, ohmatejte zábradlí, vnímejte vůně a pachy. Všimněte si, jaké je světlo a co je na schodech, na podlaze, na zdech. Naslouchejte zvukům vodovodních trubek a jiným hlukům. Za bojlerem, ve stínu je něco, čehojste si ješttě nikdy nevšimli… stará dřevěná dvířka! Přistoupíte k nim, stiskneme kliku…

 A objeví se malinká tmavá místnost se zářícím malým trezorem. Místnost byla tmavá a zaprášená mezitím trezor byl zlatý a nevypadal obyčejně. Byl posetý diamanty a dalšími vzácnými kameny. Vypadal divně stejně jako otázka „kde se to tady vzalo!?“ říkala jsem si v duchu, mezitím co jsem hledala vypínač, abych rozsvítila světlo. Místnost vypadala děsivě kvůli zaprášenému starému nábytku a velkými obrazy s mýtickými bytostmi. Myslela jsem si, že je mezi nimi nějaká spojitost, tak jsem vzala bloček a zapisovala. Chtěla jsem se otočit a podívat se dál, ale na trezoru byl lísteček, na kterém bylo zvířecí krví napsáno „hledej víc.“ Začala jsem se bát… Mrtvé zvíře bylo položeno na trezoru a u toho další lísteček se vzkazem „jdi do dalších dveří.“

Měla jsem divný pocit… „Nejenom že mám žízeň a hlad dohromady, ale ještě si se mnou někdo hraje na schovávanou.“ Řekla jsem si a utíkala jsem do dalších dveří. Zde byl pokoj trochu větší než minulý, ale o to víc strašidelný. Rozsvícený lustr z kostí se tam houpal ze strany na stranu a já zmateně přemýšlela codál. Žádný papírek tu nebyl, Ale byl tu vzkaz vyrytý do kamene… Ten vzkaz zněl: „žádný člověk nepřežije“, a u toho byli mrtví lidé… Moje žízeň a hlad sílili, zatímco se přibližuji k dalšímu vchodu. Nevěděla jsem, kam vede, ale prostě jsem šla.

„Doufám, že to je poslední místnost“ zašeptala jsem a vstoupila do ní. Uviděla jsem opět trezor. Vypadal stejně jako ten předtím…Zlatý s Diamanty. Potichu jsem došla k němu a našla heslo, které ho otevřelo… V trezoru byl sešit dějepisu, matematiky, propiska a velká dvoumetrová pravítka. Už jsem si myslela, že jsem vešla do školy ve vězení, ALE potom mi to došlo… Místo dějepisu s matematikou jsem si zopakovala výtvarku. Měla jsem namalovat pentagram a tím zachránit svět.

Vzala jsem propisku, dvoumetrové pravítko a na zem jsem narýsovala pěticípou hvězdu. Po té jsem nakráčela doprostřed … A bylo mi úplně jedno, že to byla blbost. Najednou se objevilo světlo a já mohla v klidu jít ven. Venku čekali moji kamarádi a smáli se, že to všechno co bylo ve sklepě připravily oni.