Vypadalo to tu jako po vymření. Bylo vidět vysoké a velice široké zdi  a před nimi stálo několik trpaslíků. Na mnoha místech ve zdech byly otvory, kterými bylo možné se tajně protáhnout.

Když byl někdo dostatečně odvážný musel se tudy dostat na druhou stranu. S tichými povzdechy a smíchem se ke mě připojilo několik trpaslíků. Za zdi byla široká ulic a několik domů. Někde v dálce začal zvon odbíjet půlnoc. Hned naproti byl přízemní dům s vysokou věží a velkými vraty. Společně jsme otevřeli vrata a prošli celým přízemím pěkně za sebou a pak vyběhli nahoru k věži. Pod střechou věže byly okenní otvory. Jeden z trpaslíků vytáhl svíčku a poslal mě do věže, abych ji zapálil a pak s ní zamával. „Až se vrátíš budeš slavnostně jmenován jedním z nás“. Odněkud z dálky se ozvalo zakvílení. Celý jsem se otřásl. Co když jsme probudili duchy? Rozhodil jsem rukama a vydal se do věže. Rozsvítil jsem svíčku a zamával. V chladném vzduchu se objevila veliká záře. Stál jsem jako socha, ani se nehnul v záři se objevovali různé obrazce a hieroglyfy vyděšeně jsem se otočil a trpaslíci byli pryč.

Celý zpocený jsem stiskl rty a proklínal ,že otevíral ty dřevěná dvířka. S posledním pohledem na věž jsem se pomalu otočil a kráčel zpět. Ještě nikdy mi nic nepřišlo tak záhadné.