Zpívat.aréna,krádež. Už dlouho si František přál jít do opravdové cirkusové arény.A o vánocích celá rodina dostala lístky od Ježíška do cirkusu,který bude ve městě na podzim.Už se nemohl dočkat. Po prázdninách to bylo ještě horší. Konečně se blížila sobota,kdy celá… Continue Reading →
Slova z kola: Černý jezdec, plášť neviditelnosti, čarovat. Muratel- jméno černého jezdce, který děsil každého v celém kraji. Jeho plášť neviditelnosti byl dlouhý a tmavý jako noc. Jeho přímý pohled nikdo nikdy nespatřil. Povídalo se, že komu se Muratel podívá… Continue Reading →
Probudil jsem se v nemocnici, napojený na nějaké přístroje kolem mě stálo přibližně deset doktorů. Teda, jestli to byli doktoři…. Chěl jsem se posadit, ale byl jsem přivázaný koženými řemeny. Když jsem se zamyslel, cítil jsem nové možnosti. Začal jsem se… Continue Reading →
Žila jsem si na louce v hlubokém lese. Ráda jsem pekla a podle starých receptů jsem upekla spoustu perníku. Jelikož jsem měla cukrovku a sladké jsem jíst nemohla, udělala jsem si ze svých výtvorů perníkovou chaloupku. O pár dní později jsem… Continue Reading →
Jednoho dne, v jedné malé vesničce se uprostřed dvorku jedna slepička potkala s ostatními slepičkami a musela si postěžovat na kohoutka, jaký je to hamoun: „To byste, holky, nevěřily, co se mi včera stalo. Vyšli jsme si s kohoutkem do… Continue Reading →
,, Ahh, to strašné světlo,“ povím a dám si ruce před sebe. ,, Kde to jsem? Mami? Tati? Co tu děláte?“ Jen se na mě podívají, ale nic neřeknou. Náhle zmizí. ,, Co to..?“ Teď stojí před postelí, ale vypadají… Continue Reading →
“Mám takový hlad že bych snědl snad úplně vše„ říkal si hladový vlk. V tom okamžiku jak na zavolanou zahlédl, jak si to támhle tři malá prasátka štrádují venku sama. Vlk nechtěl, aby se mu vyplašila a jen tak rozutekla…. Continue Reading →
Jako každý den, uklízečka Marie umývala koupelny v nemocnici, ale jednou čistila záchod a objevila divnou knihu. Polapila ji a zjistila, že je to deník. Když ho otevřela přečetla si nápis „Deník Jany Müllerové.“ Po směně odešla domů a přečetla… Continue Reading →
Zrovna jsem četla knihu, když jsem zaslechla zaklepání. „Kdo je tam? Jsi to ty, Karkulko?“ zeptala jsem se. „Ano babičko. Mohu vstoupit?“ V mém věku už mi sluch tolik nesloužily, ale hlas mi připadal jako Karkulčin, tak jsem ji pustila dál…. Continue Reading →
Řepa si poklidně celé léto rostla na poli. A protože často pršelo, vyrostla hodně. Před zimou uviděla, jak k ní přichází dědek a tahá za ni. A říkala si: „Mám silné kořeny, ty mě nevytáhneš.“ A začala se tvořit řada…. Continue Reading →
© 2024 Tvůrčí psaní — Powered by WordPress
Theme by Anders Noren — Up ↑
Poslední komentáře