,, Ahh, já mám hlad!“ zakleje stará Ježibaba a podívá se do kotle. ,,Kéž by někdo přišel. Měla bych jídlo na týden,“ vzdechne si ,, perníky už nechci ani vidět,“ zakňourá. Náhle uslyší loupání perníčku. ,, Kdopak mi to loupe perníček?“ zeptá se do prázdna. ,, To byl jen větříček,“ uslyší Ježibaba za dveřmi.

Otevře je a vidí dvě malé děti. Hlavou jí prolétne myšlenka, že by jim mohla nějak pomoct, ale hned ji zažene. Vždyť se bude moct pořádně najíst! ,, Ahoj děti,“ povídá stará čarodějnice, ,, co tu pohledáváte? ,,My jsme se ztratili v lese a neznáme cestu zpět,“ řekne líbezným hláskem malý rozcuchaný chlapec. ,,Nemohla by jste nám pomoct?“ Ježibaba se na ně falešným lítostným pohledem podívá a odpoví: ,,Tak dobrá tedy, pojďte dovnitř dám vám něco k snědku. Všichni tři vstoupili dovnitř a stará paní zavřela dveře. ,,Jak se jmenujete děti?“ zeptá se. ,,Já jsem Mařenka a toto je Jeníček,“ odpoví tentokrát před chvílí zamlklá holčička. ,,To jsou krásné jména!“ zvolá Ježibaba.  Na stůl jim položí perníčky a oni se hned pustí do jídla.

,,Po dvou hodinách povídání si s nimi konečně usli,“ pomyslí si Ježibaba. Vezme Jeníčka a odnese ho do cely, aby jí neutekli. Koneckonců, přeci se chce najíst, ne? Ráno se všichni vzbudili a Mařenka vyjekne: ,,Jeníčku, kde jsi?“ Ježibaba za ní přijde vrazí ji koště do rukou a nemilosrdně řekne: Nemel a makej! Ať je to tu vše zametené do deseti ráno!“ Následně odejde a děvče se slzy v očích začne zametat. Jeníček začne mlátit do mříží a snaží se je zdolat, když v tom přijde Ježibaba s talíři plnými dobrot. ,,Všechno sněz, chci, aby jsi byl cvalda!“ Jeníček se pustí do jídla.

Postupem času Jenda kyne a Mařenka dokola utírá prach. Po třech týdnech Ježibaba zjišťovala, jestli je Jeníček opravdu pořádná knedla. Nakonec to vzdala, otevřela celu a vzala Jeníčka k peci. Zavolala Mařenku, že pro ni má práci. ,,Tak Mařenko, přines mi lopatu.“ Dívka poslechne a vloží ji jí do rukou. ,,A ty Jendo, ty si na ni sedni.“ řekne mu stará bába. ,,Ale já nevím jak se to dělá…“ odpoví jí chlapec. ,,Ahh, ta dnešní mládež nic neví,“ pomyslí si Ježibaba. ,,Mařenko podrž to prosím, já si na to sednu.“ Děvče chytne lopatu a Ježibaba co řekla, i následně udělá. ,,Sedneš si na ni, otočíš se směrem k peci a je-je-jéééééééééééé, to pálí, au co to děláteee, au, au!!!“ vyjekne stará paní a zahyne v peci. Obě děti jdou zpět do lesa a naštěstí najdou správnou cestu zpět. Otec je rád vidí, ale macecha ne. ,,Vypadni z domu!“ křikne na macechu táta a zabouchne za ní dveře.

A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Lukáš Vachala