Když jsem se jednou procházel kolem lesa, zaslechl jsem, jak se stará koza loučí se svými kůzlátky a odchází do města na trh.

Využil jsem situace a přiběhl jsem k vrátkům. Připravil jsem se na svůj herecký výkon a zaklepal a promluvil tím nejjemnějším hláskem : „Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka! To jsem já, vaše maminka.” Zaslechl jsem vrzání u dveří a už jsem přemýšlel nad tou velkou hostinou když vtom se ozvalo: „Ty nejsi naše maminka, naše maminka má krásný jemný hlásek, ty jsi vlk!” Můj herecký výkon nestačil, potřebuji pomoc od kováře. Vydal jsem se tedy ke kovárně a vzhledem k tomu, že nemám peníze zavrčel jsem na kováře: „Upiluj mi jazyk nebo tě sním!” Kovář se lekl a dal se do práce. Jakmile byl hotov vyběhl jsem z kovárny a zastavil se u cesty a zamyslel jsem se : „Ty kůzlátka bydlí tak daleko, abych to vůbec stihl.” Zavolal jsem si tedy taxík a jel k domu kůzlátek. Jakmile jsme přijeli vyskočil jsem z okna bez zaplacení a běžel od taxíku co nejdál, když jsem si byl jistý, že taxikář odjel, vydal jsem ke kůzlátkům. „Tak a teď uvidíme.” Pomyslel jsem si pro sebe a zvolal krásným jemným hláskem: „Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka! To jsem já, vaše maminka.” Když už jsem viděl, jak se hýbe klika u dveří tak jsem se pousmál, ale v tu chvíli se ozvalo: „Jestli jsi naše maminka tak nám ukaž svoje kopýtko, zda bude bílé.” Naštval jsem se ještě víc než když jsem prohrál karty s liškou a šel ke mlynáři a celou cestu si mumlal: „Příště je už dostanu!” „Mám štěstí mlynář má pytel mouky u dveří.” Rychle jsem dal tlapky do mouky, když v tom otevřela mlynářova žena a bouchla mě koštětem. Rychle jsem uhnul a dal se do zaječích. Doběhl jsem ke kůzlátkům a zvolal jsem: „Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka! To jsem já, vaše maminka.” A z domu se ozvalo : „jsi-li naše maminka ukaž kopýtko, jestli bude bílé jsi naše maminka.” Dal jsem svoji tlapku na okno a uslyšel jsem smích : „Myslíš si že nepoznáme rozdíl mezi kopýtkem maminky a tlapy od vlka?” Už jsem se vážně naštval, začal jsem bouchat do dveří když v tom jsem za sebou uslyšel funět starou kozu. Rychle jsem se otočil a utíkal k lesu, jak nejrychleji umím. Najednou jsem před sebou uviděl kováře, mlynáře a taxikáře, kterým jsem nezaplatil. Rychle jsem zabočil a utíkal, jak nejrychleji to umím.

Od té doby jsem vegetarián a kůzlátka nechávám na pokoji.