Jako každý den, uklízečka Marie umývala koupelny v nemocnici, ale jednou čistila záchod a objevila divnou knihu. Polapila ji a zjistila, že je to deník. Když ho otevřela přečetla si nápis „Deník Jany Müllerové.“ Po směně odešla domů a přečetla… Continue Reading →
Zrovna jsem četla knihu, když jsem zaslechla zaklepání. „Kdo je tam? Jsi to ty, Karkulko?“ zeptala jsem se. „Ano babičko. Mohu vstoupit?“ V mém věku už mi sluch tolik nesloužily, ale hlas mi připadal jako Karkulčin, tak jsem ji pustila dál…. Continue Reading →
Řepa si poklidně celé léto rostla na poli. A protože často pršelo, vyrostla hodně. Před zimou uviděla, jak k ní přichází dědek a tahá za ni. A říkala si: „Mám silné kořeny, ty mě nevytáhneš.“ A začala se tvořit řada…. Continue Reading →
Každoročně se u nás ve vesnici konala pouť. S bratrem a pár přáteli jsme se vždy těšili na kolotoče a houpačky. Letos jsme šli jenom čtyři. Já , můj starší bratr Petr a kamarádi Honza a Jakub, protože Filip… Continue Reading →
Macecha byla matkou dvou dcer, které velice milovala a prosazovala, před její nevlastní dcerou. Popelka byla dcera manželova. Musela uklízet a vést celou domácnost, a dělat všechno co macecha nařídila. Vypadala šťastně a spokojeně, když se točilo všechno okolo jejich… Continue Reading →
Prolog : Před tisíci lety šaman z kmene Bamdilonců vytvořil předmět, který měl vyhladit je, ale zachránit celý svět. Slaměná panenka vyvolala lávové monstrum, které postupně zabilo celý kmen Bamdilonců a zabránilo výbuchu sopky. — Další den, další výkopové práce za… Continue Reading →
Slova: černý jezdec, lampa, nemocnice Byla tmavá bouřková noc, a v nemocnici byl úplný klid. Nikdy se nic nedělo, dokud nepřivezli pacienta, který byl ve vážném stavu po autonehodě. Pacient se zdál být normální, ale to byl první dojem. Záhadný… Continue Reading →
Pluji po obloze v kouzelném deštníku a pozoruji chování lidí.V tom uvidím jednoho muzikanta, jak si chodí od vesnice k vesnici a hrou na kytaru a zpěvem si vydělává peníze na jídlo pro své děti. Přišel až k jednomu hostinci.Zrovna… Continue Reading →
„Celé dny tu sedím sama! Někdo by už mohl přijít na návštěvu.“ Jsem si řekla během sledování dalšího osamoceného východu slunce. Všude cítím jenom perník a vždy mně začíná z toho bolet hlava. Celé dny jen sedím venku před chaloupkou,… Continue Reading →
Když jsem se jednou procházel kolem lesa, zaslechl jsem, jak se stará koza loučí se svými kůzlátky a odchází do města na trh. Využil jsem situace a přiběhl jsem k vrátkům. Připravil jsem se na svůj herecký výkon a zaklepal… Continue Reading →
© 2024 Tvůrčí psaní — Powered by WordPress
Theme by Anders Noren — Up ↑
Poslední komentáře